Význam pojmu mramor je složitá věc, v technické terminologii znamená všechny leštitelné vápence a dolomity, a to jak krystalické, tak sedimentární. V petrografické terminologii znamená metamorfit, jehož složení odpovídá krystalickému vápenci nebo dolomitu. Kameníci označují mramorem libovolné leštitelné horniny.

Podle svého vzniku jsou mramory jednak sedimentární jednak přeměněné. Prapůvod (mořský) však mají v obou případech společný, neboť metamorfogenní mramory vznikly kontaktní nebo regionální metamorfózou. Mramory jsou masivní i vrstevnaté, pevné i rozpukané nebo zvrásněné, mohou mít nejrůznější barevnost, která je způsobena rozptýlenými minerály v mikritové hmotě. Nacházejí se tak mramory barvy od čistě bílé přes různé okry (limonit), odstíny červené (hematit), nazelenalé (amfibol, serpentin) nebo namodralé barvy, až po zcela černou (bitumeny). Mramor může být čistě jednobarevný i bohatě vzorovaný s nejrůznějším žilkováním, šmouhami nebo pruhy. Jen na našem území se nachází přes 70 druhů mramorů.

Mramor se využívá od pradávna jako dekorativní, stavební a sochařský materiál. V antice byl mramor hojně využívaný pro sochařská díla, která byla původně velmi barevně natřená. Čas ale sochám jejich barevnost vzal, a tak se velmi dlouho předpokládalo, že sochy byly vždy bílé. Bílý mramor z okolí Athén se využil na stavbu slavného Parthenónu a athénských propylají. Nejznámější socha všech dob je Michelangelův David, vytesaný z carrarského bílého mramoru. Další známé mramorové sochy jsou Polibek od Augusta Rodina, Dívka před koupelí od Jana Štursy a Vidění sv. Terezie z Avily od Giovanniho Lorenza Berniniho.