Pepo zápalky v krabičce 95 mm 45 kusů
| Kód: | 2309328 |
| EAN: | 8595009289614 |
| Značka: | Severochema Pe-Po® (web) |
 | |
| Druh: | sirky |
Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, Smrkového či topolového, méně často z lepenky se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření.
- délka sirky: 95 mm
- počet kusů: 45 kusů
Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, Smrkového či topolového, méně často z lepenky se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření.
Zapalujte v bezpečné vzdálenosti od těla.
K rozdělávání ohně našim prapředkům z doby kamenné sloužila dvě vhodná dřívka, která se třela tak dlouho, až dosáhly třecí plochy dostatečné teploty. Pak k nim přiložili troud a foukáním oheň roznítili. Tento systém je používán u primitivních národů dodnes. Později se lidem podařilo vyvinout křesadlo, kde vykřesaná jiskra zanítila hubku. Poté lidé vynalezli chemické zapalovače a sirky.
- V současnosti většina zápalek chytá výhradně v důsledku patřičně energického škrtnutí hlavičky o speciálně připravenou plochu - škrtátko.
- Toto řešení prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí Zápalky náhodným otřením Zápalky o jiný povrch.
- Před tím se dlouho používaly Fosforové Zápalky, které se zapalovaly při energickém škrtnutí o jakýkoliv suchý a drsný povrch (např. o podrážku boty).
Hlavička zápalek se nyní skládá zejména z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, Barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým Parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání Zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím Zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200 - 1100 °C, což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní Zápalky.
Vynalezl je roku 1848 frankfurtský profesor chemie Rudolph Christian Boettger (1806-1861). O vynález v Německu nebyl zájem, tedy jej koupili Švédové. Švéd Johan Edward Lundström Zápalky zdokonalil, opatřil i zasouvací krabičkou, a začal je v roce 1855 průmyslově vyrábět. Na přelomu 19. a 20. století byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý bílý fosfor nebo sulfid Fosforu. Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán.
Tato položka nebyla doposud diskutována. Pokud chcete být první, klikněte na tlačítko Přidat příspěvěk
| Druh: | sirky |
Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, Smrkového či topolového, méně často z lepenky se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření.
- délka sirky: 95 mm
- počet kusů: 45 kusů
Zápalky (též sirky) jsou podlouhlé kousky dřeva, např. osikového, Smrkového či topolového, méně často z lepenky se zápalnou látkou na jednom z jeho konců, které slouží k rozdělávání ohně. Dřívka jsou dále částečně nebo zcela nasycena látkou usnadňující hoření. Zápalná látka na konci dřívka, tzv. hlavička, chytá v důsledku tření.
Zapalujte v bezpečné vzdálenosti od těla.
K rozdělávání ohně našim prapředkům z doby kamenné sloužila dvě vhodná dřívka, která se třela tak dlouho, až dosáhly třecí plochy dostatečné teploty. Pak k nim přiložili troud a foukáním oheň roznítili. Tento systém je používán u primitivních národů dodnes. Později se lidem podařilo vyvinout křesadlo, kde vykřesaná jiskra zanítila hubku. Poté lidé vynalezli chemické zapalovače a sirky.
- V současnosti většina zápalek chytá výhradně v důsledku patřičně energického škrtnutí hlavičky o speciálně připravenou plochu - škrtátko.
- Toto řešení prakticky vylučuje samovolné či nekontrolované vzplanutí Zápalky náhodným otřením Zápalky o jiný povrch.
- Před tím se dlouho používaly Fosforové Zápalky, které se zapalovaly při energickém škrtnutí o jakýkoliv suchý a drsný povrch (např. o podrážku boty).
Hlavička zápalek se nyní skládá zejména z chlorečnanu draselného, sulfidu antimonitého, síry, Barviva a mletého skla, které dává hlavičce drsnost, aby se zvýšilo tření. Dřívka zápalek jsou nasycena tekutým Parafínem, který usnadňuje hoření a fosforečnanem sodným, který zamezuje doutnání Zápalky po zhasnutí plamene. Škrtátko obsahuje červený fosfor, mleté sklo a pojivo. Škrtnutím Zápalky o škrtátko vznikne na styčném bodu teplota asi 200 - 1100 °C, což postačí pro zapálení hlavičky a následně dřívka. Tento druh se nazývá bezpečnostní Zápalky.
Vynalezl je roku 1848 frankfurtský profesor chemie Rudolph Christian Boettger (1806-1861). O vynález v Německu nebyl zájem, tedy jej koupili Švédové. Švéd Johan Edward Lundström Zápalky zdokonalil, opatřil i zasouvací krabičkou, a začal je v roce 1855 průmyslově vyrábět. Na přelomu 19. a 20. století byly hlavičky ze hmoty, která obsahovala jedovatý bílý fosfor nebo sulfid Fosforu. Bílý fosfor byl pro výrobu zápalek v roce 1903 zakázán.